Ojedinělá nabídka prodeje nemovitosti téměř za cenu pozemku. Pokud hledáte objekt, který by se dal úplně přetvořit nebo zbourat, a to přímo na hranicích s Německem, je tato nabídka právě pro vás. Bývalá továrna v ulici Boženy Němcové přesně tuto možnost nabízí. Na parcele 1069m2 lze vybudovat prostorné sklady nebo třeba, pokud máte velké plány, i nový výrobní objekt či penzion, který by tu jistě našel své uplatnění. Uvažujete-li právě o tom, jak to co nejlépe pojmout, neváhejte se na mne obrátit. Ráda s vámi vše proberu.
1 926 000,-
Vejprty jsou město v okrese Chomutov v Ústeckém kraji v Krušných horách. Leží v nadmořské výšce
748 - 846 metrů. S německou obcí Bärenstein opticky tvoří jeden celek rozdělený pouze hraničním
potokem Polava. Žije zde přibližně 2 700 obyvatel.
Nejstarší dějiny Vejprt jsou zahaleny mlhou. O jejich založení nejsou zachovány žádné věrohodné
doklady. Snad za první spolehlivější zprávu můžeme považovat údaj, že rodina Weiberg ze Saské
Míšně na počátku patnáctého století založila v místě dnešních Vejprt hamr na zpracování železných
rud zvaný Weinberg. Teprve v roce 1506 se mlha zvedá a my máme potvrzeno, že v tomto roce dává
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic Hansi Schneiderovi pustý hamr Veyberth v léno. Od roku 1550 již
máme opět obraz Vejprt jasnější. V tom roce tady totiž byla větrem vyvrácena mohutná jedle a pod
jejími kořeny se objevila silná stříbronosná rudná žíla. Tehdejší přísečnický hejtman, pod jehož
pravomoc území spadalo, tu nechal razit hlubokou štolu pojmenovanou Johann in der Wüste (Jan na
poušti). Kolem štoly pak vznikla hornická osada Neugeschrei (dnešní Nové Zvolání). V okolí byly raženy
další štoly a důlní podnikání přinášelo velmi dobré výsledky. Jeho rozvoji napomáhal i Majestát
Rudolfa II. z roku 1609, zaručující v českém království náboženskou svobodu. Proto se tu mohli ve
velkém počtu usazovat cizí horníci. Jejich postavení bylo dobré i díky dekretu z 3. ledna 1607, jímž
povolil Rudolf II. všem havířům a řemeslníkům zde usedlým svobodně zacházet se svým majetkem. Po
deseti letech, za vlády Matyáše, získaly Vejprty spolu se třemi horními městy (Přísečnicí, Výsluním a
Horou Sv. Šebestiána) společný výsadní list (Freikaufsbrief), a tím povýšení na královské horní město. Z
té doby pochází pravděpodobně i městský znak.
Během třicetileté války došlo k výraznému útlumu těžby a její obnova byla jen pomalá, protože v okolí
nebyl dostatek pracovních sil a samotné doly velmi zpustly.Samotná třicetiletá válka městu sice
neublížila tolik jako nedaleké Přísečnici, ale i tak bylo město po jejím skončení ve špatném stavu. Podle
berní ruly v něm bylo 92 obydlených usedlostí. Z obyvatel se hornictvím živil pouze jediný horník.
Naprostá většina obyvatel se zabývala zemědělstvím. Zemědělská půda města měla výměru přibližně
122 hektarů, ale vzhledem k vysoké nadmořské výšce nebylo pěstování plodin příliš efektivní a v
průměru při sklizni poskytovalo jen dvojnásobek výsevu. Významnější byl chov skotu. Obecní stádo se
podle berní ruly skládalo z 203 krav a 113 jalovic. Celkově tak v polovině sedmnáctého století Vejprty
patřily mezi hospodářsky velmi slabá řemeslnicko-zemědělská města.
Přestože na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století došlo k poslednímu rozmachu hornictví,
výnosy dolů byly menší než dřív, a obyvatelé museli hledat jiné zdroje obživy, kterými se stalo
krajkářství, výroba prýmků a pušek. Město také postihly války, které vedla Marie Terezie se svými
odpůrci. Sedmiletá válka a později napoleonské války způsobily růst státních zakázek na dodávky
ručnic. V osmdesátých letech osmnáctého století potom výrobci dosáhli zřízení státní zkušebny pro
nastřelování hlavní vojenských pušek, která do té doby působila jen v Praze. Úpadek puškařství nastal
s koncem napoleonských válek. Výroba sice přetrvala, ale nedokázala zareagovat na nárůst poptávky v
polovině devatenáctého století. Převážně domácí výroba prýmků se díky vývoji textilních strojů začala
měnit na tovární, a ve městě proto vznikla řada menších továren, které tvořily výrobní komplex od
spřádání a barvení k výrobě prýmků a později jiného textilního zboží. Puškařství nebylo jediným
odvětvím, které nahrazovalo ve Vejprtech práci za upadající hornictví. Ještě v době plného rozkvětu
dolování se začalo v Krušnohoří rozvíjet krajkářství -- paličkování i obchod s krajkami. Brzy začalo
paličkovat v Krušných horách, v bývalých důlních městech, na deset tisíc lidí. Rozvoj krajkářství
podporoval i stát. Úpadek a stagnace města, způsobené útlumem hornictví, byly ve druhé polovině
devatenáctého století překonány. Ba co víc, došlo k velmi prudkému rozvoji. Napomohlo tomu i
zřízení železnice Chomutov--Vejprty, která byla dána do provozu 15. února 1782 nejprve pro nákladní,
o něco později i pro osobní přepravu. Vznikaly nové podniky, rodily se pracovní příležitosti, přibývalo
lidí.
Jestliže v roce 1854 žilo ve Vejprtech 3 471 lidí, v roce 1890 to již bylo 8 351 a v roce 1912 dokonce 13
019. V roce 1854 se Vejprty řadily podle počtu obyvatel na osmdesáté první místo mezi městy v
českých zemích, v roce 1910 postoupily na čtyřicáté místo. S růstem města se zlepšovala i jeho
vybavenost
I když v letech 1843, 1847, 1848 a 1859 způsobila neúroda brambor nedostatek potravin a obyvatelé
města i jeho okolí hladověli, protože se vyváželo obilí z úrodnější Mostecké pánve do Saska. Obyvatelé
Vejprt a dalších vesnic na Vejprtsku a Přísečnicku začali vozy s obilím přepadávat, a dokázali porazit i
vojenský doprovod. K největším nepokojům docházelo na jaře roku 1843, kdy pětiliberní chléb zdražil
45 krejcarů, což představovalo přibližně týdenní výdělek krajkáře nebo tkalce
V prvním desetiletí dvacátého století prozměnu město řešilo stavbu vodovodu, protože voda ve
stávajících studnách nevyhovovala, a koncem devatenáctého století se začalo šířit onemocnění tyfem.
Po dlouhém zvažování a vyjednávání s majitelem pozemků byla stavba roku 1908 zahájena. Vodovod
do města přiváděl vodu zejména z Velkého Špičáku a postupně musely být postaveny čtyři vodárny.
Počátek první světové války zpomalil rozvoj města. Vejprtští vojáci patřili k chomutovskému 92.
pěšímu pluku, který utrpěl velké ztráty na srbské frontě hned na začátku války. V převážně německém
městě během války rostla nevraživost vůči Čechům, kteří byli obviňováni ze špatné situace ve městě i
ve zbytku monarchie. Po vzniku Československa se Vejprty staly součástí provincie Německé Čechy
vyhlášené 29. října 1918. Meziválečné období proběhlo ve znamení mírného pokroku a rozvoje. Brzy
po první světové válce byl zbořen velký pomník císaře Josefa II. Roku 1923 byla nerentabilní vejprtská
elektrárna přestavěna na rozvodnu a napojena na Městskou elektrárnu v Kadani.
V období těsně před
druhou světovou válkou proběhla řada potyček mezi Stráží obrany státu a oddíly sudetoněmeckých
freikorps. Vyvrcholily 25. září 1938, kdy příslušníci sudetoněmecké strany vyhodili do vzduchu
železniční trať na okraji města, a způsobili vykolejení vlaku. S koncem druhé světové války ukončil svou
činnost také vejprtský pivovar. K oživení města přispělo v roce 1991 otevření hraničního přechodu pro
pěší a vznik tržnice v objektu bývalých kasáren. Tržnice vyhořela roku 1998. Opraven byl také
železniční most a od roku 1994 zahájen mezinárodní provoz na železniční trati do Bärensteinu
Již nějakou dobu se pohybuji v oblasti realit a i mé předchozí pracovní aktivity byly spojené s úctou a profesionálním přístupem ke klientům. Ale v době, kdy jsem se rozhodla prodat náš byt a přiznávám, že to bylo pro mne jako pro fyzickou osobu dosti náročné, když si uvědomíme, co všechno to obnáší, velmi rychle jsem začala přemýšlet o službách realitního makléře. Bohužel i já jsem se setkala s tím, co jsou nuceni absolvovat všichni, kteří se rozhodnou nejprve prodávat sami a to bylo spouštěčem, díky kterému jsem se tomu začala věnovat naplno.
